Přeplněné tramvaje, spousta autobusů, stojících v dopravních zácpách a naštvaní cestující, kterým cesta z jednoho konce Prahy na druhý trvá dvě hodiny. Přesně tak by to v hlavním městě vypadalo bez metra. A na pokraji takového kolapsu byla pražská hromadná doprava v době před padesáti lety, než se „podzemka“ začala stavět. Teď se ale pojďme podívat, co projektu předcházelo.

Metro ve století páry? Nápad, který předběhl dobu

První myšlenka na podzemní dráhu padla ve vrcholné fázi průmyslové revoluce. Roku 1898 ji vypracoval Ladislav Rott, majitel „obchodu nástroji a zbožím kovovým“, v jehož velkorysých prostorách dnes sídlí pražské Hard Rock Café.

„První návrhy metra počítaly s trasou Karlín – Severozápadní nádraží – Petrské čtvrti – František – most c. F. J. – Rudolfinum – Křižovnický pivovar, kde by se spojila s tratí Malá Strana – Vinohrady…“

Rottův projekt počítal s postupným propojením až do Podolí s tím, že významné části dráhy by vedly pod zemí, přičemž měl být realizován za „náklady poměrně nepatrné“. Jenže priority tehdy byly jinde. V hlavním městě jezdilo jen pár kočárů, koňská dráha a také už první Křižíkova elektrická tramvaj. V celé Praze tehdy žilo něco kolem půl milionu obyvatel, a to musíme počítat i periferie, z nichž do centra mnoho lidí nedojíždělo. Ladislav Rott svým nápadem zkrátka předběhl dobu. Další myšlenky na podzemní dráhu už pocházejí z první republiky. To už se Praha pomalu ale jistě stávala milionovou metropolí, obyvatelstvo bohatlo a auto začalo být ne sice ještě samozřejmostí, ale rozhodně již často využívaným dopravním prostředkem. Pražané zakusili první dopravní zácpy v ulicích centra.

Prvorepublikový sen o moderní metropoli

V roce 1926 přišli Vladimír List s Bohumilem Beladou s dalším návrhem podzemní trati. V dokumentu, který se jmenoval Podzemní rychlá dráha pro Prahu, poprvé zmínili výraz „metro“, který je dnes pro Pražany tak samozřejmý, jako pro Londýňany „underground“ a Newyorčany „subway“. Jeho inspiraci hledejme ve francouzštině a slovním spojení „transport métropolitain“ pro označení velkoměstské hromadné dopravy. Ambiciózní projekt počítal s linkou skrze Nuselský most (který v té době ještě nestál) a rychlými vlakovými soupravami. V roce 1931 dokonce vypracovaly Škodovy závody první návrh městských kolejových souprav, projekt však nikdy nebyl dotažen.

Důvodů bylo více: Projekt byl finančně náročný. Jednalo se o kompromisu levnější, ale pomalé podzemní tramvajové dráhy, který ale zase nebyl vhodný s ohledem na budoucnost stále se rozrůstajícího města. Ozvala se i vlna odpůrců, kteří prohlásili, že „na tak malé město“ je stavba až příliš megalomanská. Všichni si nakonec mohli „oddechnout“, protože oba tábory spravedlivě rozsoudila hospodářská krize, která jako by říkala: „Teď už si metro nepostavíte, ani kdybyste všichni chtěli.“

Válkou zašlapaný projekt M

Zní vám to jako z bondovky, nebo nějakého sci-fi ze čtyřicátých let? Bé je správně. V roce 1939 se začalo plánovat již zcela vážně. Městská doprava už pomalu nestíhala odbavovat lidi a bylo jasné, že časem bude hůř. Projekt M od Konsorcia sdružených firem už nebyl jen návrhem na papíře. Šlo o propracovaný projekt, který počítal s tím, že se první rychlovlak rozjede na trase A z Dejvic na Pankrác v roce 1945. Následovat měly tratě B (Smíchov – Libeň) a C (Výstaviště – Flora). Realizaci ale zabránila válka a poúnorové změny v roce 1948 přelily zájem mocných někam úplně jinam než k projektům, které měly z Prahy vybudovat evropskou metropoli. Projekční kancelář podzemní dráhy v Praze ukončila činnost a na „podzemku“ mohli Pražané na dlouho zapomenout.

I další, tzv. Ideový projekt metra skončil jen na papíře. V roce 1953 ho projednávala vláda v tajném režimu, takže se o něm Pražené ani nedozvěděli. Svezení se tak dočkali až v roce 1976, kdy byl oficiálně spuštěn provoz na první lince dráhy, kterou jezdíme dodnes. Pracovat se na něm začalo v šedesátých létech a ani tehdy to metro nemělo jednoduché. Ale to už je jiný příběh, na který se můžete těšit v dalším článku.