‍Pražské metro je svým způsobem jedinečné. Prostorné haly a nástupiště, specifický design a nadčasovost, která přečkala nejednu proměnu. Jak se pražské metro měnilo po roce 1989, a co naopak zůstalo jeho nedílnou součástí?

Ukončete prosím nástup do sovětských vozů

Jednou z nejrychlejších, nejznámějších a nejviditelnějších proměn pražského metra bylo radikální přejmenování dvanácti stanic. Ve stejné době přestává být metro financováno z federálního rozpočtu a jde pod správu města. To rozhoduje o vypsání výběrového řízení na nové soupravy – Pražané se tak konečně mohou přestat tísnit v zastaralých sovětských „plechovkách“ Ečs a mohou se těšit na moderní vozy od společnosti Škoda Transportation.

Oproštění se od prosovětské ideologie stálo poměrně krátkou diskusi, spojenou navržením a odsouhlasením nových názvů. V praxi to znamenalo, že ještě 20. února 1990 cestující vystupovali a nastupovali na Leninově, Fučíkově nebo Kosmonautů a o den později už dělali totéž na Dejvické, Nádraží Holešovice a na Hájích. Názvy změnilo celkem 12 stanic a nová jména dostaly i stanice, které byly zatím jen „na papíře“ nebo ve stavbě. Tak třeba Invalidovna se měla jmenovat Hakenova (po prvorepublikovém předsedovi komunistické strany) a Českomoravská měla nést jméno bývalého prezidenta Zápotockého.

Příští stanice Leninova…pardon, Dejvická

Ideologické ale nebyly jen názvy, ale i velkolepé symboly ve stylu socialistického realismu a budovatelského stylu. Stanice Anděl (dříve Moskevská) trošku připomíná některé stanice v Moskvě. Není to náhoda, ale symbol „přátelství“ – v ruském hlavním městě bychom zase našli stanici „Pražská“, která kopíruje styl podzemních stanic v naší metropoli. Na Andělu dodnes najdeme velkolepou plastiku „Moskva – Praha“, která zde zůstala zachována jako připomínka minulého režimu. To ale není zdaleka všechno. Trafika ve vestibulu stanice Dejvická skrývá také jedno tajemství – za regály s cigaretami a novinami tu stále najdeme plastiku s vyobrazením hlavy Lenina.  

O názvy stanic se ale vede diskuse i dnes, i když ze zcela jiných důvodů – vítězí orientační logika a soulad s místopisnými označeními, což pomáhá i cizincům či mimopražským najít rychle správnou cestu. Tak například: V rámci prodloužení linky A město nejprve prosadilo jednoslovné názvy – Bořislavka, Veleslavín, Petřiny, Motol. Věcí se pak zabývala místopisná komise, která doporučila změnu, lépe odpovídající zeměpisné poloze stanic: Veleslavín se změnil na Nádraží Veleslavín a Motol na Nemocnice Motol.

Dobrý design drží krok s modernizací

Jaroslav Otruba se narodil roku 1916 v Olomouci. Po absolutoria karlínské reálky se stal posluchačem pražské techniky a také žákem věhlasného malíře Oldřicha Blažíčka. Pak pracoval v ateliéru významných pokračovatelů Josefa Gočára a nakonec se stal projektantem dopravních staveb. V 70. létech se stal zaměstnancem Metroprojektu a hlavním architektem „podzemky“. Pod jeho vedením vzniklo metro jako jednotný architektonický celek. Některé nápady ale dotaženy nebyly – třeba ten, aby jednotlivé trasy byly kvůli co nejlepší orientaci cestujících z odlišných materiálů – „céčko“ mělo být kamenné, trasa B skleněná a „áčku“ měl dominovat kov.  

Kov nakonec zvítězil na většině stanic a Otrubovy patentované obkladové díly z eloxovaného hliníku, inspirované pop-artem, se staly stejným symbolem, jako třeba tramvajové židle z laminátového výlisku od Miroslava Navrátila. Vyřazené díly se dnes v internetových aukcích draží za tisíce korun a není výjimkou, že je najdeme na zdech místo obrazů. Podobně signifikantní je písmo Metron. Typografii, určenou výlučně pro pražské metro, vytvořil typograf Jiří Rathouský. Grafik Rostislav Vaněk pak vytvořil promyšlený navigační systém (dnes bychom řekli wayfinding) pro cestující. Jedinečné piktogramy, šipky a barvy v metru najdeme dodnes, bohužel ale systém není všude zachován a často vybočuje ze své původní podoby.  

Vrána, nebo preclík?

Londýn má geniálně jednoduchý červený kruh s modrým pruhem a nápisem „underground“. Paříž symbolizuje secesní nápis „métropolitain“. Berlín má minimalistické modré „účko“. Symbolem pražského metra je výrazná typografie. Takzvaná Vrána, okřídlené písmeno M, se používalo v letech 1973 až 2002. Pak se dopravní podnik vrátil k původnímu logu Jiřího Rathouského, jímž bylo tvarově čisté „M“, přecházející v šipku dolů.  

Zatímco modernizovanou „vránu“ najdeme třeba na čele podzemních lokomotiv, Rathouského M je součástí navigačního systému a označení stanic v ulicích Prahy. Trošku mu ale konkuruje znak dopravního podniku, v dopravácké hantýrce zvaný „preclík“. Celému „rozpolcení“ přispívá i fakt, že Dopravní podnik hl. m. Prahy se stává v očích Pražanů nefalšovaným lovebrandem, který celé MHD posunul od pojmenování „socka“ k službě, kterou mají lidi rádi a stávají se jejími fanoušky. Znát je to především na tramvajové dopravě, historické lince 22 nebo třeba soupravě T3 Coupé.

Jedním z cílů současného vedení města je tento systém a design metra sjednotit tak, aby byl praktický a zároveň vzhledově čistý a nepřehlédnutelný a možná se stal i podobným symbolem jako právě londýnský znak, který si turisté odvážejí na tričkách, hrnečcích a plátěných taškách. Nového návrhu, dost možná vycházejícího z jedinečné Rathouského grafiky, bychom se měli dočkat již brzy.